"Pohlédnout do zrcadla duše vyžaduje často velkou dávku odvahy."
Kognitivně-behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) představuje jeden ze základních směrů současné psychoterapie, který zhruba v 70. letech 20. století vznikl integrací přístupů behaviorální a kognitivní terapie. KBT vychází z teorie, že příčinou problémů je nevhodné chování a myšlení, které je naučené a udržované vnějšími a vnitřními faktory. V terapii se může klient toto chybné chování a myšlení odnaučit, přeučit nebo se může naučit novým, vhodnějším způsobům řešení problému. Kromě změny chování se terapie zaměřuje na ovlivňování emocí a kognitivních procesů, které jsou s nežádoucími projevy spjaty.
V soucasné dobe rozvíjí KBT predevším svou kognitivní teorii a praxi a zameruje se predevším na zkoumání a ovlivnování „vnitrních“ psychických procesu, jako jsou interpretace a hodnocení sebe i okolního prostredí, jádrová presvedcení a predpoklady o tom, jaký jsem a jaký je svet okolo, a na zjištování, jak se vzájemne ovlivnují emocní prožitky a kognitivní procesy v konkrétních situacích obvykle interpersonálního charakteru. Zásadní důraz klade KBT na vnitrní motivaci pacienta, která je nositelem zmeny. Na ovlivnování vnejšího prostredí terapeutem se KBT spoléhá jen ve výjimecných prípadech.
Kognitivne behaviorální terapie je krátkodobá, strukturovaná psychoterapie. Je zamerená na rešení konkrétních problému a potíží, které klienta privádí k terapeutovi, na dosahování specifických, predem definovaných cílu pomocí rady psychologických metod. Klient v aktivní spolupráci s terapeutem se jednotlivým terapeutickým metodám v prubehu terapie aktivne ucí tak, aby byl po skoncení terapie schopen tyto metody používat samostatne.
Základní rysy KBT
1) Je obvykle relativne krátká, od pocátku casove omezená.
2) Je strukturovaná a prevážne direktivní.
3) Vztah mezi terapeutem a pacientem je vztahem vzájemné aktivní spolupráce.
4) Vychází z ucelené teorie vzniku a udržování psychických poruch.
5) Zameruje se na rešení prítomných problému.
6) Zameruje se na konkrétní, ohranicené problémy.
7) Zameruje se predevším na faktory problém udržující.
8) Používané terapeutické postupy nejsou cílem samy o sobe, ale jen prostredkem k dosažení konkrétního cíle, na nemž se pacient s terapeutem predem dohodli.
9) Zameruje se na konkrétní zmeny v živote.
10) Je vedecká.
11) Je edukativní a jejím konecným cílem je samostatnost klienta.
Indikace KBT
KBT prokázala svou úcinnost u velké šíre psychických poruch a problému, lze ji uplatnit v terapii následujících psychických problému:
1) úzkostné poruchy (specifické fobie, agorafobie, panická porucha, sociální fobie, generalizovaná úzkostná porucha, obsedantne kompulzivní porucha, posttraumatická stresová porucha, hypochondrická porucha, somatoformní poruchy)
2) deprese (terapie akutní depresivní fáze, program prevence deprese promocí nácviku „uvedomování“ - mindfulness)
3) bipolární afektivní porucha
4) schizofrenie (nácvik sociálních dovedností, psychoedukacní programy pro pacienty a príbuzné, rodinná terapie schizofrenie, terapie floridních psychotických príznaku – bludy, halucinace)
5) mentální retardace (nácvikové programy osobních a sociálních dovedností)
6) poruchy chování u dětí (školní fobie, úzkostné poruchy, autismus, enuréza, enkopréza)
7) sexuální dysfunkce
8) závislost na návykových, psychoaktivních látkách
9) poruchy příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie, obezita)
10) manželské a rodinné problémy
11) chronické somatické nemoci (chronická bolest, astma, dráždivý tracník, rakovina, infarkt, diabetes mellitus,
svedení a další).
12) poruchy osobnosti
